V porovnání se současností měl běžný den na klinice 50. a 60 let minulého století proto spíše charakter otevřených chirurgických zákroků, ovšem
- bez intervenční endourologie a endoskopie horního močového traktu
- bez perkutánní léčby litiasy a bez ESWL
- bez sonografie a počítačové tomografie
- bez chemotherapie
- bez regulérní radikální prostatektomie, cystektomie a derivace moči
- bez urodynamiky a
- bez urologické laparoskopie.
Zvláštní aspekt té doby lze jistě spatřovat v aktivním hledání nějaké formy terapie náhrady ledvin. Ačkoliv se první transplantace ledvin na člověku uskutečnila už v roce 1954 (u jednovaječných dvojčat), nastal klinický průlom prokazatelně teprve o 30 let později, počátkem 80. let, se zavedením prvního vhodného imunosupresiva, cyclosporinu.
Oproti tomu pro hemodialýzu už existovaly základy od Thomase Grahama (Graham 1861), Johna Jacoba Abela (Abel 1913) a Georga Haase (Haas 1925); posledně jmenovanému se v roce 1924 podařilo na Lékařské klinice v Gießenu první „čistění krve“ u člověka s použitím hirudinu (Enke 2007). Povzbuzen dalšími úspěchy Willema Kolffa (Kolff 1945; první klinicky úspěšná dialýza na světě) a Nilse Alwalla (Alwall 1946; poprvé s ultrafiltrací) provedl Curt Moeller (Moeller 1955) dne 8. března 1950 v nemocnici Marien-Krankenhaus Hamburg první klinicky efektivní dialýzu v Německu (www.curtmoeller.de). Jím v 50. letech vylepšené modely (Moeller II a III) – zaváděné až do roku 1960 do celkem 14 (většinou západo)německých nemocnic (Rafal 2002) – se staly východiskem pro samostatný vývoj v tehdejší NDR, umístěný do Aue, ohledně něhož nelze nezmínit dvě historická data:
Jednak založení Urologické kliniky v Aue dne 1. srpna 1961, a rovněž stavbu Berlínské zdi o několik dní později dne 13. srpna 1961 – a z ní plynoucí další politickou i lékařsko-vědeckou izolaci. Ovšem rozhodující vliv na vybudování urologie v Aue a na její další vývoj v celostátně uznávané urologicko-nefrologické centrum měl zakladatel kliniky:
Pan profesor Wolfgang Kaden (1927-2014, Životopis).
Pan profesor Wolfgang Kaden není považován pouze za otce „Umělé ledviny Aue I a II“ (Kaden 1965/1970), které vyvinul společně s firmou Scheibner v Bernsbachu, s vedoucím výzkumné laboratoře Chirurgické kliniky v Halle, Dr. Manfredem Richterem, a inženýrem Günterem Fechnerem z Chemnitzu, ale i za hlavní motor a nejdůležitější postavu východoněmecké a saské urologie.